Květen 2017

(Pořád přemýšlím, jak to nazvat) část 2.

1. května 2017 v 21:17 | Lilly

"Cože?!" vyhrkl zděšeně Frost a zadíval se Eclipse do jejích velkých očí.
"Zítra brzo ráno odcházím najít válečníky," odpověděla tiše tmavá učednice.
Frost věděl, že Eclipse nepřemluví, je tvrdohlavější než starší, "Půjdu s tebou."
"Ale-"
"Žádný ale!" zavrčel pruhovaný kocour, "Blossom jsem ztratil, o tebe už nepřijdu."
Frostovi se zakalily oči smutkem a pocitem viny. Prázdně se podíval na svou jizvu na zadní noze a pomalu odešel. Eclipse mu chtěla něco říct, ale radši si to nechala pro sebe.

Chvíli předtím, než slunce úplně zmizelo, vydala se Eclipse na lov. Musela mít plné bříško, aby mohla uskutečnit takovouhle cestu. Ani neví, kam má jít. Pomalu se plížila tmavou krajinou a hledala pach nějakého hlodavce, jelikož ptáky loví jen ve skupinách. Obešla už snad celé pohoří, ale vůbec nic neucítila, "Sakra!" zanadávala si. Bude teď muset doufat, že zbyla nějaká kořist v jeskyni.
Když dorazila ke vchodu, obešla jako každou noc noční hlídku a šla si pořádně odpočinout.
Překvapivě dnes neměla žádnou noční můru.
Vzbudila se ale nepříjemným bodnutím v zádech. "Au!"
"Nechtěla si jít?" zeptal se jí povědomý hlas.
Tón hlasu jejího nejlepšího kamaráda ji uklidnil, zároveň i překvapil. Ucítila sladkou vůni nedávno zabitého hlodavce. Otevřela oči a uviděla Frosta držícího v zubech dvě myši. "Tyhle jsou pro tebe."
Eclipse vesele vyskočila ze svého pohodlného místa a vrhla se rychle na myši.
"Tak jako... nemusíme jít..." zašeptal Frost, ale jeho kamarádka už stála před vchodem do doupěte učedníků. Vzdychl a šel pomalu za ní.